Historie piva v Tišnově

Nejvýznamnější měšťanské domy v Tišnově zřejmě již od 13. století disponovali právem svobodného vaření a šenkování piva. Situovány byly v nejstarším jádru městečka, zejména na obou náměstích – Dolním (dnes nám. Komenského) a Horním (dnes nám. Míru). Jednotlivě mohli využívat této výsady i usedlíci v ulici Nad Masnými krámy (dnes Dvořáčkova), Klášterské (dnes Jungmannova) a na počátku ulice Brněnské. Právovárečníci zcela chyběli v okrajových částech města: na Horní Kukýrně, na Korábu, Humpolce a Trmačově, v ulicích Halouzkově i Cáhlovské.

Díky své geografické poloze v bohatém kraji na křižovatce rušných cest, lidnatosti a trhům byl Tišnov již ve 14. století rozvinuté tržní prostředí  s rozvinutou místní výrobou. V Tišnově bylo 44 právovárečných domů, což více méně odpovídá počtu usedlých na Dolním a Horním náměstí a na Dolní Kukýrně. Už v tomto století bylo tišnovské pivo zřejmě vyhlášené. Svědčí o tom známá historie z brněnských dějin, kdy opakované stížnosti na špatnou jakost tamního piva přiměly brněnské radní, aby někdy kolem roku 1353 svolali městské sládky a sladovníky

„a tázali se, proč v Brně nevaří se piva tak dobrá, jako v okolo ležících místech, například v Rajhradě, v Tišnově, v Blansku a v jiných městečkách, kudy teče voda stejná jako v Brně a lidé z těchto míst kupují slad v Brně, ze kterého se pivo vaří, jenž v síle pěny, chuti, barvě a průzračnosti mnohokrát převyšuje pivo v Brně z téže vody a sladu vařené…“.

V 15. století se vařilo v Tišnově pivo světlé z pšenice a černé z ječmene. Světlé či bílé pivo bylo husté, nepříliš sladké, spíše hořké. Pivu z ječmene se říkalo také staré, bylo lehčí, chuti málo nahořklé. Bývalo kořeněné jalovcem nebo bobkovým listem. Nejlepší pivo v Tišnově vařili v čísle 22 u Peterů. Bývalo prý vyhlášené jako v Čechách pivo rakovnické.

V 15. století usadili se v ulici Brněnské hrnčíři, kteří vyráběli hliněné korbílky, z nichž tišnovské pivečko obzvláště výborně chutnalo. Ulici Klášterskou pak v této době obsadili bečváři, jejichž bečky byly potřebné ku stáčení uvařené mladinky, která se ukládala do sklepů k zaležení. Várky se ohlašovaly na radnici předem a vaření "na černo" trestalo se i ztrátou živnosti a měšťanství. Není divu, že ve městě, ve kterém se vařilo tak znamenité pivo a které mělo časté trhy a jarmarky, kypěl život v krčmách, šencích i v zájezdních hospodách. Rovněž každý cech měl svou poradní krčmu a jednotlivá řemesla držela své modré a mokré pondělky ve svých oblíbených šencích.

18. dubna 1554 bylo jménem abatyše Barbory Konické ze Švábenic sepsáno velké privilegium, jehož jedna část se týká i tišnovského piva. Každý právovárečný měšťan byl oprávněn nadále dle starého zvyku ve stanoveném pořadí vždy po dva týdny vařit pivo, svobodně je nabízet a prodávat na celém klášterním panství. Abatyše na klášterním panství tišnovské pivo monopolizovala, když slíbila, že do Tišnova a konventních vsí nebude pivo dováženo a čepováno ani klášterem, ani cizími vrchnostmi.

Na přelomu 16. a 17. století měl Tišnov, dle dochovaných pramenů, 192-193 domů a počet obyvatel se odhaduje na 1300. Výsadní právovárečné domy  přinášely vítaný zdroj příjmů, které se  daly  výhodně využít jako prostředek k realitním spekulacím. To bylo hlavním důvodem urbanizace šlechticů. V Tišnově žijící šlechtici mohli s trochou obratnosti získat rozsáhlý majetek, mnohdy kontrastující s poměry šlechty žijící na venkově. Další část obyvatelstva tvořili vysloužilí vrchnostenští úředníci, kteří  kupovali právovárečné domy v Tišnově, a to většinou za zvýhodněných podmínek.  Tito noví obyvatelé Tišnova pak po nějaké době celkem přirozeně splynuli s příslušníky obecní elity, kterou v té době tvořilo asi 30 rodin.

Po skončení třicetileté války se Tišnov, podobně jako většina brněnského zázemí, nacházel ve značně zuboženém stavu. Z Tišnova odešla většina obyvatel a mnohé domy zůstaly prázdné. Pivo v té době produkoval klášterní velkostatek, čímž výrazně omezoval dosavadní právo tišnovské obce.

V 50. letech 17. století se sice abatyše Barbara Skřimská z Pilsenburka rozhodla udělovat majetkové výsady nově příchozím, konvent jim začal za nevelké sumy rozprodávat opuštěné i právovárečné domy a současně s tím jim byli pod podmínkou obnovení stavby a živnosti odpuštěny na určitou dobu všechny vrchnostenské platy a dávky, ale provozování vrchnostenského pivovaru v klášteře značně podlamovalo ekonomickou sílu měšťanů. To všechno vedlo k tomu, že někdy v druhé polovině 17. století přišel Tišnov o právo na pořádání týdenních trhů.

Roku 1733 za primátora Václava Crhy byla císařem Karlem IV. privilegia týdenního trhu znovu potvrzena. Sešlo se prý tehdy mnoho lidí a před radnicí se čepovalo pivo z obecního pivovaru. Ten v té době patřil mezi nejvýznamnější městské podniky a zajistit chod pivovaru a chlazení piva patřilo mezi přední starosti představitelů města. Proces předcházející kvašení probíhal ve sladovnickém hvozdě na křižovatce dnešních ulic Janáčkova a Jungmannova. Pivo se potom vařilo v jednotlivých právovárečných domech, jejichž majitelé si podle pevně stanoveného pořádku půjčovali potřeby k jeho výrobě.
V první polovině 19. století tvořil poplatek z pronajatého  městského  pivovaru jednu z nejdůležitějších částí městského příjmu. V é době se již pivo dávno  nevařilo podomním způsobem, kdy ji   střídavě provozovali majitelé právovárečných domů. Pivovar byl soustředěn do samostatné budovy se sladovnou, dvěma kotli a ročním výstavem 280 sudů. Pracovali zde tři zaměstnanci. Ječmen a dřevo se obstarávalo z místních zdrojů, chmel se již tehdy vozil z Čech.

Osmdesátá léta 19.století  byla vrcholem slavných tišnovských trhů. V Tišnově bývalo kolem čtyřicet výčepů piva a kořalek a o jarmarcích bývalo tak hlučno jako o posvícení a nejeden sedlák jel z Tišnova až k ránu, bez nákupu, s prázdnou kapsou, ale s hlavou obtíženou.

V roce 1911 se v Chytilově adresáři  Moravy uvádí v Tišnově 25 hospod, k tomu ještě 4 v Předklášteří a tamní pivovar. Klášterní parní pivovar měla tehdy pronajatý akciová rolnická společnost pivovaru v Černé Hoře. Roku 1915 se z důvodu nerentability přestalo v pivovaru pivo vařit a v jeho prostorách se pouze skladovalo černohorské pivo.

A právě po 100 letech se výroba piva opět vrací do Tišnova. V tomto roce byla založena společnost Pivovar Tišnov s.r.o. a ještě v roce 2015 přináší na trh 12% světlý ležák.

Máte-li další informace o historii piva v Tišnově, sdělte nám je a my je rádi uveřejníme.

prameny: kniha TIŠNOV, www.tisnov.cz